Samotný vznik obce lze klást do doby ještě o několik desetiletí dříve než do r. 1379, ze kterého pochází první písemná zmínka o Kramolínu jako o vsi pusté.
V té době byla ves součástí panství Pivoň, augustiniánského kláštera, a bylo tomu tak až do r. 1786, kdy obec připadla pod panství poběžovické. Roku 1800 koupil panství zemský advokát dr. Leonard Stohr. Od roku 1843 byl vlastníkem Leopold Thum – Hohenstein a v roce 1864 koupil panství František Coudenhove. Majetkem jeho rodu zůstalo celé panství až do r. 1945.
N. Kramolín patřil pod faru v Šitboři a kramolínské děti navštěvovaly zdejší školu až do r. 1891, kdy byla v Kramolíně zřízena v nové budově škola samostatná. Kramolínskou školu navštěvovalo 42 žáků a vyučovalo se zde německy. Německá obecní škola byla pak zrušena r. 1945.
Ve vsi žilo obyvatelstvo hlavně německé národnosti, což se odrazilo v úbytku zdejšího obyvatelstva po II. světové válce. Při sčítání lidu v r. 1930 bylo v obci napočteno ve 48 domech 271 osob, z toho 249 Němců a 22 Čechů. V r. 1950 zde žilo 186 obyvatel ve 45 domech a v r. 1991 bydlelo v N. Kramolíně 202 lidí ve 37 domech.
Koncem padesátých let byla k Novému Kramolínu připojena zaniklá obec Valtířov, ležící asi 5 km jižně od Poběžovic. Poprvé je zmiňována v kladrubském falzu z r. 1115, které uvádí Valtířov jako majetek kláštera kladrubského. Ve 14. století býval Valtířov součástí statků místní nižší šlechty. V obci existovaly tyto spolky: hasičský, zemědělský a místní skupina německého šumavského spolku. V obci byla pila a svou živnost zde provozovali 2 hostinští, krejčí, kolář, trafikant, krajkář a obchodník s nitěmi. Katastrální území Valtířov mělo 144 ha lesní a 209 ha zemědělské půdy. Na návrh ONV z 8. 5. 1959 rozhodl ONV Horšovský Týn, aby byla obec Valtířov zrušena a její kat. území bylo připojeno k N. Kramolínu. Jméno Valtířov bylo ponecháno pouze jako pojmenování místní části obce N. Kramolín.